Jak se vyrovnat s kritikou?

V rámci komunikace s druhými lidmi bychom během dospělosti měli přijmout nezvratný fakt, že kritika nemusí být vždy negativní. Ano, ale jak na kritiku reagovat pozitivně, říkáte si. Jedná se přeci o to, že vás někdo za něco posuzuje a hodnotí, a to vše provázeno negativními přídavnými jmény, frázemi o tom, jak a v čem to mohlo být lepší a vy se cítíte trapně.

Kromě pocitu trapnosti je běžné cítit po kritice také vztek – veliký vztek. Je to přirozené, protože jste jistě do své aktivity zapojili všechny své síly, a přesto se to někomu nelíbí a někomu to nestačí. Existuje pár jednoduchých mouder, po jejichž uvědomění a nastavení vaší mysli na příslušnou notu, už vás nikdy žádná kritika nerozhází. Dokonce se naučíte svému posuzovateli odpovědět tak, aby mu spadla brada.

Poděkujte za ni.

Pamatujte na to, že kritika je vždy něco, co nás může posunout dál. Přestože to tak na začátku nevypadá, a možná že úmyslem toho, kdo nám něco vyčítá, ani není náš posun, jen nám chce dát najevo, že se mu něco, co jsme udělali nelíbí, nás to nutně nemusí postavit do opozice. Někdy je prostě ideální, ještě před tím, než ke kritice jako takové zaujmeme nějaký postoj, za ni prostě poděkovat. Časem si možná uvědomíte, že každá kritika je velmi cenná a málokdo vám ji upřímně poskytne.

Neberte si ji osobně.

Každý z nás má své silné a slabé stránky. Silné stránky vždy převažují, protože dobro zpravidla vítězí nad zlem. Nesnažte se být dokonalou osobou a přijměte to, že i vy máte nějaké oblasti rozvoje, na kterých můžete zapracovat. To, že vás někdo negativně ohodnotí v nějaké konkrétní činnosti, neznamená, že hodnotí vás jako osobnost, jako celého člověka. Vy jste vy, a budete dál jací jste, i po tom, co se vám něco nepovede. Kritika činu není kritikou osoby.

Snažte se jí porozumět.

Přiznejme si, že se sem tam může objevit negativní komentář na něco, co jsme udělali jen proto, že se dané osobě tento způsob chování nezamlouvá. To je kritika velmi sporná, není totiž objektivní. Dejme tomu, že nás někdo zkritizuje buď tak stručně, že z jeho projevu nechápeme, co mu vadí anebo tak emotivně, že nejsme schopni si z tohoto feedbacku cokoli odnést. Nebojte se a zeptejte se. Snažte se rozklíčovat, co bylo špatně. Ne proto, abyste si sypali popel na hlavu, ale proto, abyste věděli, jak to příště udělat lépe. Berte to jako možnost růstu a seberozvoje, což je velmi podstatná součást vašeho duševního života.